Všichni tito muzikanti obětovali hudbě, kterou měli velmi rádi, opravdu hodně – především spoustu volného času, protože většina z nich dojížděla několikrát týdně na zkoušky z různých míst. Byly to třeba Karlovy Vary (Balog),Cheb (Eschler), Házlová (Lašák) nebo Luby (Marek). A samozřejmě bylo nutné obětovat i peníze a něco ze soukromého života, takže nevyhnutelně nastala situace, kdy členové skupiny museli přinést oběť nejvyšší – vlastní manželky. Bylo třeba se rozhodnout mezi jejich výrazně nesouhlasným postojem k hudbě a hudbou samotnou.Z historie víme, že mnoho dějinných konfliktů vzniklo kvůli ženám a ani Boron nezůstal v tomto ohledu ušetřen.Byla to doba, kdy všecho se dělalo naplno, nebyl prostor na kompromisy, takže manželky zvítězily a většina muzikantů postupně skupinu opustila.
Z původní kapely jsem tedy zůstal jen já a Vojta Martínek. Novou sestavu Boronu 2 doplnili Aleš Tlustý – bicí a Stanley Jiří Paur – zpěv. V tomto složení jsme hráli například v Rakousku, kde jsme v té době měli mnoho příznivců, kteří nás měli rádi, a dokonce založili i náš fanklub. A nouze o koncerty nebyla ani v Čechách, hráli jsme každý víkend a jezdili po celé republice. Na tehdejší dobu jsme měli hodně dobré vybavení – 60 světel, o které se starala Stáňa Tóthová, 3 živá světla a PA systém, obsluhovaný mým současným zvukařem Honzou Škodou, se kterým se známe opravdu velmi dlouho. Po nějaké době nám z kapely odešel Vojta Martínek a na jeho místo baskytaristy nastoupil Jiří Fischbach, kterého po čase vystřídal František Keller. Ani tato sestava neměla dlouhého trvání a na jejím rozpadu se opět velkou měrou podílely ženy, a také, bohužel, i ješitnost některých hudebníků.
Po této nepříliš dobré zkušenosti jsem se rozhodl oslovit lidi, které jsem dlouho znal, některé z nich dokonce od dětství. Tak vznikla další, v pořadí třetí sestava Boronu, kde kromě mne hráli ještě bratři Blechschmidtové, (Jiří – bicí, Milan – kytara) a Stanislav Beran – baskytara. Po půl roce vystoupil Boron v tomto složení v televizi v pořadu Rockmapa a mnohé hudební časopisy mne požádaly o rozhovor, a to nejen o hudbě. Ovšem historie se opakuje, a tak i v tomto případě nám do cesty vzhůru vstoupil, jak jinak, známý “ženský syndrom”, který měl za následek to, že Milan “Špiky” Blechschmidt z kapely odešel. Bylo to v době, kdy jsme nahráli úspěšnou skladbu Milosrdná prázdnota a dostali jsme nabídku na vydání desky. Pozvánku na nahrávání jsem zahodil do koše.
Se zbylými členy kapely, Jirkou Blechschmidtem a Standou Beranem jsme pak opustili původní styl Boronu a začali hrát hudbu úplně jinou, tvrdší. Netrvalo dlouho a už po několika koncertech nám začali přezdívat česká Pantera. Ovšem tahle hudba nebavila Jirku natolik, aby se jí chtěl věnovat i nadále, takže opět změna – za bicí se posadil Pavel Incédy, kterého jsem objevil v sokolovském Bunkru.
V páté sestavě Boronu tedy hráli : Kuba Tóth – kytara a zpěv, Pavel Incédy – bicí a Stanislav Beran – baskytara. Také poslední jmenovaný po nějakém čase opustil naše řady a my jsme asi rok hrálii s Pavlem jenom ve dvou. V další etapě se pak u nás vystřídalo hned několik hráčů na baskytaru. Ještě bych rád poukázal na velkou roli, kterou hraje v životě Boronu můj synovec, bubeník Martin Bok. Jako jediný z lidí, které jsem kdy poznal, pochopil, o co skutečě v muzice jde, že hudba se zkrátka musí žít. A hudba je doopravdy Martinův životní styl.
Prosím, promiňte mi všichni vy, o kterých jsem se nezmínil. A bylo vás mnoho. S některými z vás jsem hrál jenom deset minut a s některými vůbec, protože jsem pochopil, že to opravdu nepůjde. Nezlobte se proto na mne, přeji vám všem mnoho úspěchů a ať se vám v životě daří.
V současné době hraje Boron v sestavě Kuba, Martin Bok a František Keller. S těmito lidmi se teď pokouším otevřít další dveře v našem mnohotvárném hudebním světě. Není to vůbec snadné, ale doufejme, že se to podaří.