1. 10. 2011, sobota, Narozeniny Klubu – Sto zvířat a Jiří Schmitzer

Klubovné předprodej: 180,-Kč/na místě: 220,- Kč

Předprodej začíná 19. 9. 2011 v prodejně hudebnin IW Tone na jaromeřském námestí.

Rok se s rokem sešel a Bastion slaví další výročí vzniku. Po loňském skvělém koncertu francouzských SKARFACE tu máme zase opět výbornou i když domácí sestavu a to Sto zvířat a Jiřího Schmitzera… Takže doufáme, že se na narozkách sejdeme opět v silné sestavě a že to bude stát za to!

Sto zvířat

Skupina Sto zvířat, hrající převážně ve stylu ska, vznikla v roce 1990, kdy uspořádala své první vystoupení v Malostranské besedě. Zakládajícími členy byli Arnošt Hanf (1991–2001, klávesy, zpěv), Jana Jelínková (zpěv), Tomáš Belko (tenorsaxofon, zpěv), Petr Pivoňka (1990–91, kytara), Josef Doubrava (1990–94, baskytara, zpěv) a Jan Kalina (bicí, zpěv).
Od té doby až dodnes pořádá skupina každoročně desítky koncertů po celé republice i v zahraničí (Německo, Francie, Švýcarsko, USA). Je pravidelným hostem na mnoha českých festivalech (Rock for People, Sázavafest, Trutnov Open Air aj.). Během její existence se v kapele vystřídalo mnoho členů: např. Jiří Tvrdík (1991–93, kytara), Petr Ostrouchov (1993–2006, kytara), Ladislav Přitasil (1994–2003, baskytara), Luboš Krtička (2000–03, trubka), Vlastimil Bičík (2001–05, klávesy), Tomáš Krček (2001–07, perkuse), Michal Lamač (2003–06, trubka). Při skupině se vytvořil v roce 1994 divadelní spolek Šrapnel, který uvádí především dramata Tomáše Belka.

V roce 1992 vznikla tradice výtvarně-hudebních happeningů Pavilon pro Sto zvířat. Roku 2006 se objevilo na trhu DVD Jste normální?, které obsahuje všechny videoklipy skupiny a záznam koncertu, vyšel též stejnojmenný zpěvník. Poslední album Rozptýlení pro pozůstalé vyšlo v roce 2007 a skupina jím odstartovala nejúspěšnější období ve své historii.

Energické a často vyprodané koncerty doplnil rekordní počet festivalových vystopení, který v roce 2008 přesáhl počet třiceti. Písně Nejkratší cesta a nebo Poprvé z posledního alba se zařadily po bok nesmrtelných hitů Nikdy nic nebylo nebo Škola. S rostoucí popularitou stylu SKA stále stoupá i oblíbenost Sto Zvířat, i když existují na české hudební scéně už skoro dvacet let.

Jiří Schmitzer: Písničkáři si nesmějí nechat vnutit cizí vkus

Herec a písničkář Jiří Schmitzer nerad dává rozhovory. Tvrdí, že novinář ani zpovídaný většinou nepřijdou s něčím tak objevným, aby bylo nutné dělat z toho rozhovor. Přesto, když přijde na řadu téma jeho písniček, rozpovídá se rád.
Prozatím vydal čtyři alba: Recitál, Šílenec, Bouda a Sbírka kiksů. Schmitzer je také držitelem dvou Českých lvů, a to za herecké výkony ve filmech Bumerang a Kráska v nesnázích.

Proč je taková otrava dávat rozhovory?
Podstatné je, jestli se lidi zajímají o produkt samotný. Pokud ne, tak jsou všechny ostatní řeči zbytečné.

Lidi se ale o vaše „produkty“ zjevně zajímají, máte hodně fanoušků. Jak jste se k hudbě dostal? Do povědomí jste se zapsal především jako herec…
Hudbě jsem se věnoval dřív, než jsem se stal hercem. Ve své době totiž většina kluků hrála v nějaké kapele. DAMU jsem si pak vybral hlavně kvůli tomu, abych se vyhnul dvěma rokům vojenské služby. A navíc na podobných uměleckých školách není matematika. Svoje herecké role si doteď vybírám většinou intuitivně.

Co musí mít dobrý písničkář?
Talent a nápady. Zásadní je pro mě momentální inspirace. Jsou tvůrci, kteří dokážou nápady rozpracovávat, vracet se k nim. To ale není můj případ. Když něco nenapíšu hned, už se k tomu nevracím.

Líbí se mi, jak ve svých textech pracujete s jazykem, nebojíte se sprostých slov a nonsensů. Nevadí vám přesto nálepka „sprostého chlapa“?
Můj způsob vyjadřování je neodborný, a to v oblasti jazyka i hudby. Řada odborníků by vám jistě potvrdila, že češtinu používám špatně a také hudební postupy v mých písničkách jsou formálně vedle. Nicméně měl jsem jednou snahu přiučit se něco nového. Požádal jsem svého přítele, skladatele Zdenka Mertu, protože noty opravdu nejsou něco, v čem bych se dobře orientoval, aby mi pomohl se zápisem jedné písně. Já brnkal a on psal.

Najednou mi povídá: „Tady to nejde. Nemůžeš v této harmonii použít tuto notu. To je špatně.“ „Ani když to tak chci?“ zeptal jsem se. A on na to: „Aha! Tak to je ale něco jiného.“ A pokud mi někdo dá nějakou nálepku, sprostého chlapa nebo jakoukoli jinou, co s tím nadělám?

Sledujete tvorbu současné mladé písničkářské scény? Co na ni říkáte?
Je skvělá! Pokud si písničkáři nenechají vnutit vkus těch, co se starají jen o peníze a výdělečnost, nevidím budoucnost českého písničkářství vůbec zle.

Zdroj: www.novinky.cz